Rétorika

Rétorika - její historie a současnost

Zrod rétoriky ve starověkém Řecku

Rétorika – věda o mluvení – má svůj původ ve starém antickém Řecku, kde řečnictví představovalo významnou součást veřejného života. Historicky první dokumenty o rétorice pocházejí z 5.století př.n.l., kdy byla rétorika vedle dramatu, hudby, sochařství a stavitelství považována za tvůrčí umění. První škola rétoriky založená sicilským Řekem Gorgiasem z Leontin (483-380 př.n.l.) usilovala o takové umění řeči, které by se svojí krásou a působivostí vyrovnalo básnictví.

Vývoj antického řečnictví rozhodujícím způsobem ovlivnili řečtí filozofové – Sokrates, jeho žák Platon a slavný Aristoteles. Platon byl první, kdo rétoriku považoval za ucelený systém vědění, který má důležitou společenskou funkci. Aristoteles na rozdíl od Platona považoval rétoriku spíše za umění než za vědu. Posláním rétoriky je podle něj zejména napomáhat hledání cesty k pravdě. Řeč je nástroj komunikace, který může pomoci při řešení sporných problémů. Jeho filozofická východiska rétoriky najdeme ve spisu Rétorika (347 př.n.l.), který je prvním systematickým pojednnáním o řečnickém umění. Řada zásad, které jsou důležité pro řečnický projev, platí dodnes. Patří mezi ně:

Invence – posláním řečníka v této úvodní etapě je shromáždění veškerých podkladů, dokumentů a dat pro svoje vystoupení

Organizace – v této fázi se třídí shromážděný materiál a zpracovává se logická struktura projevu, která se člení na úvod, vlastní stať a závěr.

Styl – pro zvážení způsobu řeči a správnou volbu stylu projevu jsou rozhodující dvě věci – lidí, kteří budou slovům naslouchat, a charakter, typ projevu, který může být humorný, poučný, oslavný...

Zapamatování – dobrý řečník si usí text zapamatovat a hovořit v kontaktu s lidmi. Psaný text můž být jen pomůckou s hlavními body sdělení

Přednes – ve kterém řečník zhodnotí výsledky své přechozí práce. Musí zvolit prostředky, které mu umožní, aby ho lidé dobře slyšeli (síla hlasu), rozuměli mu (artikulační dovednost), mohli sledovat posloupnost jeho argumentů, tedy aby mu porozuměli, přijali jeho stanoviska a na jejich základě i jednali.

Důležitou součástí projevu je osobnost řečníka, charisma jeho osobnosti.

Za nejslavnějšího řečníka starého Řecka byl považován Isokratův žák Demosthenes (384-322 př.n.l.). Proslul zejména velkou snahou, usilovnou prací a vůlí, s níž překonával osobní nedostatky potřebné pro řečnictví. Měl i velkou motivaci. Jako malý chapec ztratil otce a poručníci ho připravili o velkou část jmění. Když dospěl, začal se soudit, a to jej přivedlo k rozhodnutí podstoupit tvrdý řečnický výcvik. Demosthenes cvičil slabý hlas a potíže s dechem běháním po pobřeží a překřikováním příboje moře. Nedobrou výslovnost překonával mluvením s oblázky v ústech. Ve své řeči používal často řečnické otázky. Jeho věty byly krátké, úderné, řeč jasná a srozumitelná. Často používal přirovnání a metafor. Demosthenovy projevy byly vzorem a předlohou pro řečníky mnoha generací v Řecku, ale později i v Římě.

Římské řečnictví

„Zdá se mi, že není nic nádhernějšího nad umění lidí ve shromáždění upoutat, mysl jejich si naklonit a jejich rozhodnutí vést, kam člověk chce, a odvrátit je, od čeho chce.“ Cicero

Nejznámějším z římské řečnické školy se stal Marcus Tullius Cicero (106-43 př.n.l.) jehož vzorem byl řecký Demosthenes. Jeho spis O řečníkovi je hubokou úvahou o řečnictví, úloze rétoriky a vlastnostech dobrého rétora. Podle něho musí řečník nejen umět užívat jazyka, volit působivé argumenty, hovořit k tématu, ale především musí hájit mravnost a pečovat o estetickou hodnotu řeči. Cicero považoval řečnictví za vrcholnou formu lidských schopností a za nejdůležitější součást politické praxe.

O sto let později se největším rétorem doby stal Marcus Fabius Quintilianus (35-96 n.l.). Je autorem dvanáctisvazkového díla o rétorice Základy řečnictví. Quintilianus byl prvním státem placeným učitelem řečnictví a jeho učebnice rétoriky byly hlavním pramenem středověké rétoriky.

Rétorika a středověk

Těžiště mluveného projevu bylo ve středověku v křesťanských kázáních. Až s rozvojem univerzity se začala vyvíjet akademická řeč, která měla znovu svá pravidla, související s antickými zásadami.

Ve středověku se vyučování řečnictví řadilo mezi sedm tzv. svobodných umění. Základní skupinu tvořily gramatika, dialektika a rétorika, na ně navazovala aritmetika, geometrie, astronomie a hudba.

Renesanční rétorika

V období renesance zájem o antickou rétoriku vzrostl. Rétorika se stala středem zájmu národních jazyků. Do té doby bylo veškeré pojednání o řečnictví v latině.

Přínos české rétoriky

Ve 2.polovině 16.století vzniká i první česká rétorika Jana Blahoslava (1523-1571), šiřitele slovesné kultury. Vznikem první české univerzity v roce 1348 se rétorika stala součástí studijních osnov pod názvem „mluvokrása“. V té době vznikla i první pražská rétorická škola.

Rektor univerzity Mistr Jan Hus byl proslulým slavným kazatelem. V závěru 17.století se rétorikou a jejími pravidly obsáhle zabýval i J.A.Komenský. Tvrdil, že řečník, u něj kazatel, se musí svému umění neustále učit. Ve své učebnici rétoriky Zpráva a naučení o kazatelství z roku 1651 čerpá z antické rétoriky Ciceronovy a Quintilianovy. Rozlišuje 4 zásady mistrovské řeči:

Hojnost – tedy bohatství slov. Řečník musí sledovat odkud které slovo jde. Musí znát význam a původ slova. Musí umět používat synonyma, musí ovládat umění opisu.

Světlost – tedy srozumitelnost. Především závěr řeči musí být jasný a stručný.

Líbeznost – ta spočívá v mnohém, v pěkném obsahu řeči, v hlasu příjemném, v gestích, v dobrých přironáních i v ironii.

Mocnost – slovo má být mocné, aby kázané slovo hluboko vázlo v myslích posluchačů a jimi hýbalo.

Nejjednodušším a možná i nejtěžším pravidlem pro tehdejšího, ale i dnešního řečníka je Komenského požadavek znalosti věci: Dobře přehlídna věc, poplyne tobě sama řeč.

Příprava a přednes mluveného projevu

Podle Cicerona je úkolem řečníka především:

• dokázat pravdivost tvrzení
• získat sympatie posluchačů
• přimět posluchače, aby jednali podle jeho přání.

V rétorice je známá průpovídka:

Řekni posluchačům, co jim řekneš -

řekni jim to -

řekni posluchačů, co jsi jim řekl!

Pravil Mistr: Tento muž není řečníkem. Ale když něco řekne, vždy zasáhne pravý cíl.
(z Hovorů Konfuciových)

Tyto ukázky jsou převzaty z knihy Boženy Buchtové Rétorika, vydalo nakladatelství Grada.

Informace k firemnímu kurzu Rétorika a verbální charisma pro skupinu 6 - 9 osob.

Nejbližší otevřený kurz věnovaný rétorice naleznete zde

Novinka

15. 05. 2012

Chcete získat jistotu v mluveném projevu, odstranit monotónnost ve své rétorice a celkově zlepšit svůj projev? Přijďte 18.6. na intenzivní praktický trénink Rétorika a charisma mluveného projevu s Robertem Sättlerem. Poslední volná místa.

více novinek >>